Home

o Josefu Hlávkovi a porodnici „U Apolináře“

Architektem a stavitelem naší porodnice „U Apolináře“ 1. LF UK a VFN v Praze byl Josef Hlávka – největší mecenáš české vědy, kultury a vzdělání.
6a681e8ffcffcf40.Screenshot 2020-03-21 17.48.06


Studium
  • v letech 1851–1854 studoval ve Vídni na Akademii výtvarných umění;
  • během studia pomáhal na stavbách jako zednický učeň u českého vídeňského stavitele FrantiškaŠebka
  • seznámil se s nejnovějšími proudy v architektuře šířenými většinou z Paříže, a to takovými kapacitami, jako byli August von Siccardsburg, Eduard van der Nüll, Karl Rösner a Friedrich Schmidt; • získal státní stipendium na poznávací cestu po Evropě, ale po návratu v neutěšené situaci po prohrané rakousko-pruské válce našel uplatnění jako velmi úspěšný stavitel a architekt.

Podnikání
  • začátky podnikání Hlávkovi velmi usnadnil stavitel František Šebek; Hlávku si natolik oblíbil, že mu při odchodu do penze odkázal celou svou stavební kancelář; Hlávka si velmi brzy vydobyl pověst solidního stavitele;
  • v roce 1860 Josef Hlávka provedl zakázku ministerstva kultury a vyučování na výstavbu rezidence biskupa v Černovcích na Bukovině (dnes Ukrajina);
  • v roce 1861 vyhrál soutěž na výstavbu Dvorní opery ve Vídni; vedle velké finanční odměny získal za Dvorní operu osobně od císaře titul stavebního rady a za vlastní architektonický projekt bukovinské biskupské rezidence o velikosti poloviny Versailles obdržel II. cenu na Světové výstavě v Paříži v roce 1867
  • v roce 1862 přijal zakázku projektu na novou Zemskou porodnici v Apolinářské ulici v Praze
  • v 60. letech koupil pro svoji ovdovělou maminku zámek v Lužanech u Přeštic
  • Hlávkova stavební kancelář postavila v letech 1860–1869 celkem 142 staveb

Nemoc
  • v důsledku pracovního vypětí, kterému byl Hlávka vystaven, a namáhavého cestování mezi Vídní, Prahou a Černovcemi na podzim roku 1869 zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy
  • ve věku 38 let se velmi úspěšný muž ocitl na invalidním vozíku, opustil svoji kancelář a odešel do ústraní na zámek Lužany, tři kilometry od rodných Přeštic
  • kolem roku 1880 se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že opět začal chodit.

Hlávka mecenáš
  • Hlávkova druhá žena, Zdeňka Havelková, byla hudebně velmi nadanou přítelkyní rodiny Antoní- na Dvořáka; se Zdeňkou žil v Lužanech, kde přestavěl celý zámek do současné podoby inspirova- né italskou neorenesancí
  • Antonín Dvořák pro novou zámeckou kapli zkomponoval pozoruhodné hudební dílo známé jako Lužanská mše
  • mecenášský věhlas získal Hlávka svým dokonale promyšleným programem, zaměřeným pře- devším na kulturu a vzdělanost českého národa; v Lužanech vznikly projekty založení České akademie věd a umění, stavby studentských kolejí, stavby nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další; Hlávka uhradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a jeho proslulé kvarteto a mnoho dalších

Nadace
  • čtyři roky před smrtí završil Hlávka mecenášské úsilí tím, že ve své poslední vůli 25. ledna 1904 ustanovil svým univerzálním dědicem (děti neměl) nově založené Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, které podle statutu přiloženého k závěti mělo být ustanoveno ihned, nejdéle však do dvou roků po jeho smrti
  • právnicky bylo Nadání vytvořeno tak dokonale, že přežilo jak totalitu nacismu, tak komunismu; do dnešních dnů plní Nadace velkou část Hlávkova odkazu; je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou u nás.

Hlavní díla Josefa Hlávky:
  • realizace Státní opery ve Vídni (1869)
  • architekt a stavitel Zemské porodnice v Praze (1875), dnes Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF a VFN
  • založení České akademie věd a umění (1891)
  • Hlávkův biskupský rezidenční areál v Černovcích (1882)(dnes na Ukrajině) byl zapsán do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO (2011)
  • úhrada prvního kompletního překladu díla W. Shakespeara do českého jazyka
  • osobní podpora Antonína Dvořáka, Oskara Nedbala a Julia Zeyera
  • zakladatel Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových, které je nejstarší nadací s nepřerušenou kontinuitou v České republice (1904)